Svatá Markéta hází v červenci srp do žita

Žně bývaly svátkem pro celou vesnici
Svatá Markéta hází v červenci srp do žita

Jedna z nejznámějších pranostik říká, že „Svatá Markéta hodila srp do žita“. Nebo také „Svatá Markyta vede žence do žita“. Na svátek této světice, který připadá na 13. července, začínala v Čechách velká událost, kterou vyvrcholila celoroční dřina na polích. Žně bývaly svátkem pro celou vesnici.

Svatá Markéta patronkou rodiček

Svatá Markéta pocházela z maloasijského města Antiochia. Tajně se stala křesťankou, a dostala se proto do konfliktu s otcem, který ji vyhnal z domu a uložil jí pást ovce. Na horských pastvinách se dívka setkala s vladařem Olibriem. Ten se do ní zamiloval a snažil se ji odvést od křesťanské víry, nejprve po dobrém a pak i mučením. Markéta nátlaku nepodlehla, až ji nakonec nechal Olibrius setnout.

Podle legendy se statečné křesťance zjevil v žaláři Ďábel v podobě draka. Drak dívku spolkl, ale protože ho Markétiny dlouhé vlasy dusily, musel ji opět vyplivnout. To učinilo z Markéty patronku těhotných a rodících žen. Při těžkých porodech se svaté Markétě obětovala svíčka. Dokud hořela, věřilo se, že je žena chráněná. Porodní bolesti se také mírnily „Markétiným pásem“.

Pracovalo se od svítání do soumraku

Jako patronka plodnosti dohlížela svatá Markéta také na polní a jiné plodiny, jejichž sklizeň provázelo hodně dřiny a potu. Ženci odcházeli na pole hned za ranního úsvitu a vraceli se až se západem slunce. Těžkou práci si ulehčovali různými žerty a zpěvem. Vesele na sebe halekali a nenechali na pokoji nikoho, kdo prošel kolem. Kolemjdoucího ženci chytili a žnečky mu svázaly ruce nebo nohy trochou požatého obilí. Oběť se musela ze zajetí vyplatit a dát na pivo, které všem přišlo po úmorné práci k chuti.

Nikdo nechtěl zůstat „na koze“

Ženci nejprve používali k práci srpy, později se přidaly i kosy. Ženy a dívky dostaly do rukou také hrábě na pohrabávání obilí ze strniště, aby ani klásek nepřišel nazmar. Dozírající šafář musel dovádějící žence často napomínat, hlavně ty, kteří zůstávali při práci pozadu, jak se říkalo „na koze“: „Žněte holky, zažínejte, ani hlavu nezdvíhejte, která hlavu pozdvihnete, na kozu se dostanete.“ Když k tomu došlo, bylo třeba kozu „dodřít“, tedy dohonit práci. Teprve potom se mohli ženci ubírat k domovu a těšit se na něco k snědku a k pití:

„Panímámo, neste večeři, už vám jdou ženci do dveří.
Náš hospodář je dobrej pán, von nám daruje piva džbán.“

Volná místa Ochutnávky

TIP

Na žně je třeba se pořádně posilnit. Žencům i vám určitě přijde k chuti neodolatelná klobása Balaton 

Mohlo by vás také zajímat...

Kája Vysočina

Kája Vysočina

8. 8. 2018