Na pole s kusem chleba
Pokud byste se za první republiky živili prací na poli, posnídali byste kus chleba a bílou kávu připravenou z náhražky – ze sladu nebo cikorky. Kus chleba se sýrem byste si s sebou vzali i na pole, k obědu by následovaly brambory, luštěniny nebo moučná jídla, třeba knedlíky z žitné mouky a vody, jahelník s jablky a švestkami nebo nastavovaná kaše z brambor a krupek. K večeři byste pojedli brambory nebo polévku či mléko s chlebem nebo zbytky od oběda. Maso byste měli jednou týdně, v neděli nebo o svátcích.Maso na dělnickém stole byla vzácnost
O poznání hůř než zemědělcům se mezi válkami vedlo dělníkům, kteří neměli k dispozici tak pestrý výběr potravin. Svoji roli hrálo i to, že dělnické ženy neměly tolik času na vaření ani zkušeností s přípravou jídla. Časopis pro záležitosti žen a dívek českoslovanských Ženské listy proto pravidelně přinášel návody na jednoduchou a rychlou stravu pro dělnictvo. Také dělník posnídal nejčastěji chléb a bílou kávu, oběd byl většinou bezmasý a tvořily ho polévky, brambory s omáčkou či zelím, bramboráky, vdolky, krupicová kaše nebo rýžový nákyp. Maso se ocitlo na stole jen zřídka a často ho dostali jen živitelé rodiny.Úřednici, ti se měli
Pestřejší a chutnější jídelníček čekal toho, kdo se narodil do střední třídy, tedy do rodiny učitelů, státních zaměstnanců, řemeslníků nebo drobných podnikatelů. Ženy, zpravidla v domácnosti se služkou k ruce, chystaly na stůl několikrát do týdne maso s omáčkou a brambory či knedlíky. K teplému obědu se scházela celá rodina a jedla u jednoho stolu, což v chudších rodinách nebylo pravidlem. Pokud měla chudina málo místa, jedl u stolu jen otec, matka s dětmi obědvaly u kamen. Úředníci snídali housky s máslem nebo sladký koláč a kávu, později se v jejich jídelníčku začala objevovat i zelenina, která byla pro nemajetné vrstvy příliš drahá. Vyšší třída, zejména ve městech, si občas mohla dopřát i nedělní oběd v restauraci.Ústřice u Šroubka
Kdo by se ovšem nechtěl za první republiky narodit do šlechtické třídy a užívat si vysoké gastronomie? Vyšší vrstvy začaly cestovat a objevovat zahraniční chutě. Velmi populární byla francouzská kuchyně. V pražských podnicích začínali vařit zahraniční kuchaři a na jídelní lístky zařazovali opravdové lahůdky. V Praze patřily mezi vyhlášené podniky Grand hotel Šroubek nebo Evropa na Václavské náměstí, Alcron ve Štěpánské, ve Zlíně to byl Společenský dům, v Brně kavárna Opera. V Grand hotelu Šroubek, pod který spadaly čtyři restaurace a kavárna s vlastní pražírnou kávy, jste si ve třicátých letech mohli vybrat z jídelního lístku o více než dvaceti pokrmech. Nechyběl kaviár, paštika z husích jater, langusta, humr, ústřice, krevety, marinovaný úhoř nebo mušle.Slušná dívka musela umět vařit
Vaření patřilo za první republiky ke vzdělání všech dívek, nejen z prostých poměrů, ale i dobře situovaných. Dokonce platilo, že děvčatům z bohatších rodin se dostávalo v oblasti gastronomie a vedení domácnosti nejlepšího vzdělání. V chudých rodinách se dovednosti čerpaly od maminek a babiček, dcery z lepších rodin navštěvovaly kurzy a učily se vařit v kuchyních vyhlášených restaurací. Od poloviny 20. let se začaly objevovat i kurzy správné výživy, které poukazovaly na nevhodnost tradiční kombinace moučných pokrmů, brambor, omáček a masa a snažily se zavést do jídelníčku více ovoce, zeleniny, ryb a bílého masa.
