Lev ve znaku za statečnost
Dobře známý znak cechu nesoucí bílého lva na červeném pozadí získali řezníci díky důležité dějinné události. V roce 1310 hrdinně rozsekali jednu z pražských bran a pomohli Janu Lucemburskému a jeho ženě královně Elišce Přemyslovně vstoupit do města obsazeného korutanskými žoldnéři. Řezník Vodička, velitel akce, byl poté jmenován purkmistrem pražským a jeho jméno nese jedna z ulic ve středu Prahy – Vodičkova. Král Jan Lucemburský udělil řezníkům za odměnu znak, který začaly postupně používat řeznické cechy v dalších českých městech.První řeznický cech byl zřízen v Praze v polovině 14. století. Král Karel IV. potvrdil výsady, které řezníkům udělil jeho otec Jan Lucemburský. Ve druhé polovině 19. století byly cechy zrušeny a i z řeznictví se stala živnost. Řezníci již nebyli vázáni na vyhrazená místa, takzvané masné krámy, a mohli svou živnost provozovat kdekoliv.Řezničtí učni ctili řemeslo
Již panovník Karel IV. vydal nařízení, že podmínkou členství v řeznickém cechu je řádné vyučení a složení zkoušek. Živnostenský řád dal živnosti a vzdělávání jasná pravidla. Adepti na řeznictví se učili řemeslu dva až čtyři roky a poté museli obstát u zkoušky před komisí. Patřit k živnosti byla pro učně velká čest. Řeznicko-uzenářské listy z poloviny dvacátého století otiskly desatero rad učňům, které bylo uvozeno prvním pravidlem: Měj řemeslo řeznicko-uzenářské v největší vážnosti, snaž se vždy a všude činiti čest stavu, jemuž jsi se věnoval.Valaši mají řeznictví v krvi
Také na Valašsku sahá řeznická tradice hluboko do minulosti. Rozkvět řemesla nastal na přelomu 15. a 16. století, kdy na východní Moravu začali přicházet Valaši, kteří učili původní obyvatele pastevectví, chovu dobytka a zpracování masa. První doklad o provozování řeznické činnosti na Valašsku nacházíme v 17. století.
