Za víno vděčíme Svaté Ludmile a císaři Karlovi IV
Do Čech se dostala vinná réva v devátém století, a to díky babičce Svatého Václava, Svaté Ludmile, která nechala přivézt sazenice z Velkomoravské říše. Ludmile je věnoval sám Velkomoravský kníže Svatopluk, aby nastolil dobré vztahy s jejím manželem knížetem Bořivojem. Největší rozmach zažilo naše vinařství za vlády císaře Karla IV, který dovezl vinnou révu do Čech až z Burgundska. Vinaři byli za jeho vlády osvobozeni od daní a měli císaři odvádět jako desátek jen třicet litrů vína. Ovšem toho nejlepšího.Zarážení hory jako ochrana před zloději
Ve středověku, kdy se stalo víno výsadou bohatých vrstev a nedílnou součástí katolických obřadů, se vyvíjejí vinařské tradice, z nichž některé se dochovaly až do dnešních dnů. Víte, co je to zarážení hory? Zralé hrozny, u kterých se čekalo na správnou míru cukernatosti, bylo třeba pečlivě střežit. „Horou“ se nazývá asi pětimetrový ozdobený kůl, který zaráželi vinaři na vinici jako ochranu před zloději. Jakmile vinaři horu zarazili, nikdo cizí již na vinice nesměl vstupovat. Samotný kůl samozřejmě nestačil, a tak vinici střežili i hlídači, takzvaní hotaři, vyzbrojení bičem a píšťalkou. S dopadenými zloději se vedl soud, který ve středověku vynášel drsné tresty.Při vinobraní se nesmělo ujídat
Nevyplatilo se ani ujídání během vinobraní. Když byla sklizeň hroznů slavnostně zahájena, nastoupili na vinici sběrači s vinařskými noži a dali se do úmorné práce. Měli dobrý plat, ale museli dodržovat přísná pravidla. Až na těhotné ženy nesměl nikdo trhat hrozny pro svou potřebu. Neukázněný česač mohl ve středověku skončit i na šibenici. Česači hroznů si ale během práce užili i spoustu zábavy a na vinici se dal dohromady nejeden pár.Právo lisovat uděloval král
Nejlepší hrozny se dávaly stranou pro významné osoby a nejlepší z nejlepších skončily v mešním víně. Církevní řády se po staletí staraly o vinice a šíření nových odrůd a sklizeň byla mnohdy jedinou obživou mnichů. Když bylo vinobraní u konce, ozdobili sběrači poslední košík vinnou révou a vyrazili do „preshausu“, jak se říkalo lisovnám. Víno ovšem nemohl lisovat každý. Právo uděloval král, pro kláštery později i katolická církev.Závěr sklizně je třeba pořádně oslavit
Povinností hospodáře bylo uspořádat na závěr sklizně veselici. Původně to byly jen hody, při kterých se pilo mladé víno, burčák, později se k nim přidaly i jarmarky, poutě a další akce. Tak se z vinobraní staly postupně velké oslavy, jaké zažíváme každoročně na mnoha místech naší země. Vyrazte třeba na Pálavské nebo Mělnické vinobraní, Znojemské historické vinobraní nebo na vinobraní do pražské Grébovky.
